Autor: Tomasz Wisniewski

Ráno v kanceláři. Kolega si každý den položí hrnek přesně na stejné místo, otočí ho uchem doleva a teprve pak […]

Venku mínus pět, okna ložnic po celé republice hermeticky zavřená. Radiátor ševelí, vzduch se ani nehne, na parapetu se hromadí

V open space už dávno padla pracovní doba, ale Monika stále sedí u monitoru. Nezvedala těžké krabice, neběhala maraton, jen

Na zastávce tramvaje je čtvrtek odpoledne a Jana svírá v ruce telefon tak pevně, až jí zbělají klouby. Kolega jí

Ráno. Budík ještě ani nestihl zazvonit a vy už v hlavě projíždíte maily, schůzky, nákupy, domácnost. Tělo vstává skoro samo,

Vůně benzínu z čerpací stanice, cinknutí řetězu na kole z dětství, hlas někoho, kdo už dávno není. Některé vzpomínky nás

Na lavičce v pražském parku sedí mladá žena v kancelářském saku, mobil odložený vedle sebe. Dívá se do korun stromů

Na konci třicátin sedí u malého stolu v kavárně čtyři kamarádky ze střední. Jedna ukazuje fotky dětí, druhá řeší hypotéku,

V pondělí ráno stojíte v kuchyni nad hrnkem kávy a snažíte se vzpomenout, jestli jste už poslala ten páteční report.

Na mobilu naskakuje zpráva za zprávou, e‑maily blikají, hlava už od rána počítá úkoly. Je pátek, 16:42, a v open