Autor: Tomasz Wisniewski

Letadlo přistává, kolečka škrtají o ranvej a v kabině to lehce zahučí. Všichni popotahují batohy, vytahují mobily z režimu letadlo […]

Budík zvoní v 6:15. Většina města ještě spí, jen někde v dálce cvakne první tramvaj. V kuchyni teče káva, nikdo

Na kuchyňském stole leží tři hrnky od včerejška, vedle nich otevřená pošta, obal od sušenek a někde pod tím vším

Budík zvoní po sedmých osmi hodinách spánku. Vstanete, vypnete ho, chvíli sedíte na kraji postele a máte pocit, jako by

V kavárně za rohem sedí mladá žena s notebookem a studenou kávou. Na obrazovce otevřených deset oken, v hlavě dvacet

Na monitoru svítí další e‑mail, telefon jemně vibruje, káva dávno vychladla. Hlava tě bolí, oči pálí, ale prsty mechanicky ťukají

Budík zvoní v 6:30. Stejně jako včera. Stejně jako předevčírem. V malém bytě na okraji města se rozsvítí světlo, rychlá

V tramvaji je narváno, lidé stojí rameno na rameni, ale ve vzduchu je ticho. Každý má v ruce mobil, sluchátka

V tramvaji číslo 9 je pondělní ráno vždycky trochu zpomalený film. Někdo ještě zívá do rukávu, jiný hypnotizuje obrazovku mobilu,

V tramvaji je narváno, někdo pořád cinká notifikacemi, v hlavě vám běží tři pracovní úkoly, nákup na večer a zpráva