Autor: Tomasz Wisniewski

Večerní tramvaj brzdí u zastávky a za okny je vidět stejný obrázek: unavené tváře, zářící displeje, pozdní zprávy od šéfa. […]

Na mobilu naskakuje jedno upozornění za druhým, prsty přejíždějí obrazovku skoro samy od sebe. V tramvaji, ve frontě na kafe,

Večer v běžném bytě. V obýváku bliká televize, v kuchyni běží tablet s receptem, v dětském pokoji svítí dva monitory.

Budík zazvoní v 6:30, ale prst automaticky hledá tlačítko „odložit“. V kuchyni bzučí kávovar, mobil už svítí prvními notifikacemi a

Budík ještě mlčí, v místnosti je pološero a vy máte pocit, že se někdo právě dotkl vašeho ramene. Otevřete oči,

V kanceláři je ticho, jenom klapání klávesnic a tlumené zvuky klimatizace. Kolega zírá už půl hodiny do prezentace a má

V kanceláři tikají hodiny, je pondělí 10:17 a Jana už podruhé zívá nad stejným mailem. Ráno jela do práce nabitá,

Na plastovém stolku v kavárně leží dvě věci: letenka do Thajska a kreditní karta na dorazu. Mladý pár vedle vás

V kavárně na rohu sedí muž s šedinami a směje se takovým tím klidným smíchem, který nikam nespěchá. Před ním

V přeplněné kavárně u nádraží sedí mladá žena a zírá do telefonu. Notifikace skáčou jedna za druhou, ruce jí mimoděk