Autor: Tomasz Wisniewski

Na obrazovce běží záběry z parlamentu. Žádné vlajky stran, žádné barevné kravaty podle politických táborů, žádná slogany o „pravici“ ani […]

Vlny se lámou o betonové molo, lidi sedí na kraji a koukají dolů, jako by čekali, že se voda sama

Na náměstí malé moravské vesnice se po setmění rozsvěcí jen pár oken. U hospody stojí tři kola, z výčepu se

Na okraji Dubaje stojíme na vyhlídce a díváme se na město, kde letní vedra už dávno překročila hranici snesitelnosti. Všude

Na plátně visel obraz, který nikdo nenamaloval. Galerie byla téměř prázdná, jen kurátor s tabletem v ruce posouval prstem po

<blockquote>„Náhoda je jméno, které dáváme nepoznané nutnosti,“ napsal kdysi francouzský filozof Diderot. Na zastávce tramvaje stojí mladý pár a hádá

V kavárně v centru města sedí deset lidí u deseti stolů. Žádný mobil v ruce, žádné notebooky, žádné šumění hlasů.

Na náměstí v okresním městě rozdávají studentky letáky s velkým nápisem: „Stejný příjem pro všechny – spravedlnost, nebo past? “

Na ulici je dvě ráno a město pořád hučí. Lidé vycházejí z kanceláří, kavárny jsou plné, děti si hrají v

Dveře školní budovy zůstávají ráno zavřené. Na chodbě je ticho, žádný zvonění, žádný šum batohů, žádný výbuch smíchu od třetí