Autor: Tomasz Wisniewski

V tramvaji číslo 9 sedí dva lidé proti sobě. Ona se opírá o okno, v uších sluchátka, zrovna v té […]

Ráno v pražských Holešovicích. Mlha nad Vltavou, tramvaje cinkají, lidé se tlačí do autobusu na Nádraží Holešovice. Vedle mě si

Stojíme v bílé chodbě moderní kliniky, kde čekárna zeje prázdnotou. Na obrazovce běží statistiky: úmrtnost na rakovinu – téměř nula,

Ulice města jsou plné i ve tři ráno. Kavárny jedou naplno, děti se smějí na hřištích pod bílým světlem lamp

V pražské tramvaji číslo 9 je běžné ráno. Lidé mlčky civí do mobilů, někdo si potichu zpívá do sluchátek, dva

Představte si, že jednou ráno vstanete, uděláte si kávu, zapnete počítač… a vedle ikonky Wi‑Fi se rozsvítí nové tlačítko: „Přenést

V kavárně na rohu sedí dva lidé u malého stolku. Notebooky otevřené, mezi nimi šálek studené kávy a pomačkaný ubrousek

V nemocniční čekárně sedí asi pětiletá holčička. Má rozbitou bradu, krev jí stéká po tričku, ale nepláče. Jen se zvědavě

V tramvaji číslo 9 sedí mladý grafik, sluchátka v uších, prsty bezmyšlenkovitě scrollují Instagram. Venku prší, skla se mlží, všechno

V malém bytě na okraji města sedí dvacetiletý Jakub s brýlemi virtuální reality na očích. V reálném světě je ticho,