Jak by se změnila společnost, kdyby lidé mohli měnit svou inteligenci
Ráno v laboratoři začalo jako každé jiné. Bzučení přístrojů, vůně kávy, unavené obličeje. U skleněné stěny stála mladá žena, v […]
Ráno v laboratoři začalo jako každé jiné. Bzučení přístrojů, vůně kávy, unavené obličeje. U skleněné stěny stála mladá žena, v […]
Na nemocniční chodbě je zvláštní ticho. Na jedné straně sedí žena, která drží za ruku svou devadesátiletou maminku. O pár
Vede vedle mě v tramvaji mlčí a hypnotizuje obrazovku telefonu. Na displeji má video, kde se muž směje uprostřed nehody,
Na obrazovce běží zprávy. Zase válka, zase summit, zase patová situace v Radě bezpečnosti. V kavárně vedle mě si dva
Ráno v paneláku na kraji města. Venku sychravo, tramvaj hlásí zpoždění, děti v pyžamech sedí před televizí a jejich máma
Na baru v centru města sedí pár kolem třicítky. Smějí se, každý z nich se střídavě věnuje notifikacím na mobilu,
Na obrazovce běží záběr z oběžné dráhy: modrá planeta, na ní jemná mřížka satelitních spojů, které propojují kontinenty jako nervovou
Ráno v open space. Notebooky už svítí, ale půlka týmu stojí frontu na kávovar a druhá půlka míří na toaletu.
Zvonek zazvoní a v třídě se rozhostí ticho, jaké známe jen z okamžiku, kdy učitelka vytahuje klasifikační sešit. Některé děti
V tramvaji číslo 9 je ještě tma, všichni jedou do práce a mlčky scrollují. Vedle mě muž v reflexní bundě,