Jak by vypadal svět, kde by lidé mohli sdílet své dovednosti okamžitě
Představte si, že sedíte v přeplněné tramvaji a místo mobilu vytáhnete… hlavu. Stačí se dotknout ramene cizího člověka a během […]
Představte si, že sedíte v přeplněné tramvaji a místo mobilu vytáhnete… hlavu. Stačí se dotknout ramene cizího člověka a během […]
Rudá planeta se leskla na obrazovce jako rozostřená jizva na černém nebi. V kavárně na pražském Smíchově se lidi hádali
V tramvaji číslo 9 je deset večer a lidé klimbají nad displeji. Kabáty pootevřené, hlavy opřené o sklo, víčka těžká
Metro B se zrovna rozjíždí z Florencu a muž naproti mně rozbaluje mastný kebab. Vůně česneku se mísí s parfémem
Otázka možná není, zda bychom bez internetu měli “lepší” kulturu. V tramvaji číslo 9 sedí pět lidí vedle sebe. Každý
V kavárně na rohu sedí muž, který už prý zná datum vlastní smrti. Ne jako vágní proroctví, ale přesný den,
Ráno v metru. Lidé se dívají do displejů, v rukou kelímky s kávou bez cukru, chytré hodinky na zápěstí. Těla
Na zastávce metra Florenc stojí mladý pár, oba s mobilem v ruce. Nepíšou si, nesjíždějí Instagram. Hlasují. V aplikaci státu
Ráno na sídlišti vypadá skoro všude stejně. Zvuk popelnic, auta odjíždějící do práce, soused, co si hlídá svoje parkovací místo
V pozdním odpoledni sedím v kavárně na pražském Smíchově a pozoruju tichou scénu, která vypadá skoro jako ze sci-fi. Dva