Autor: Tomasz Wisniewski

Všimli jste si, jak je dnes těžké jít ven jen tak, bez obrazovky v ruce? Před domem se stmívá, lidi […]

Stojím v malé panelákové kuchyni, je pondělí večer a na lince leží tři lehce oschlé okurky, zbytek sýra, kelímek jogurtu

Ráno na zastávce. Ledový vzduch, obloha přibarvená do šeda a lidé zabalení v kabátech, oči přišpendlené k displejům. Mezi nimi

Budík neznějí, ulice jsou prázdné a na displeji svítí 3:27. Už zase. Ležíte na zádech, oči dokořán, v hlavě se

Košík byl zase plný. Barevné tenisky, svíčka „pro lepší spánek“, silikonová škrabka, o které jste nikdy dřív neslyšeli. Vpravo nahoře

Večer v tramvaji sedí muž v obleku, taška z kanceláře opřená o nohu. Dívá se z okna, ale nevypadá, že

Televize v obýváku ještě svítí, ale nikdo se na ni nedívá. Večerní zprávy běží na pozadí, moderátor mluví o válce,

Je páteční večer, v panelákové kuchyni voní pizza z mrazáku a na stole stojí tři mobily vedle sebe jako další

Lednice pípá, protože jste ji zase nechali moc dlouho otevřenou. V ruce krabičku s jahodami, na polici rozdělaný sýr, vzadu

Budík zazvoní v 6:45 a Markéta reflexivně sáhne po telefonu. Notifikace, zprávy, počasí, tři rychlá swipenutí na Instagramu. Hlava se