Autor: Tomasz Wisniewski

Je pátek odpoledne, kancelář se pomalu vyprazdňuje a ve vzduchu je cítit směs únavy a naděje. Kolegyně už u výtahu […]

Na vedlejší koleji malého nádraží sedí muž v šedé bundě a dívá se na odjíždějící vlak. V ruce složená jízdenka

Ráno v kanceláři bývá vždycky trochu stejné divadlo. Někdo sprintuje k počítači s kávou v ruce, jiný bezmocně zírá do

Autobus se sotva rozjíždí a už to tam je – tiché cvaknutí z kapsy, rychlý pohyb ruky, palec přes obrazovku.

Večerní panelák v Praze. V jednom okně modré světlo televize, v dalším bliká obrazovka notebooku, z jiného okna se odráží

Ráno. Otevřete notebook, položíte hrnek s kávou na totéž místo jako včera… a stejně máte pocit, že vám hlava běží

Budík zazvoní, telefon vyskočí na nočním stolku a prsty reflexivně míří k tlačítku „přehrát playlist Ráno“. U některých lidí se

Všichni spěchají, ale vy najednou toužíte zmizet z tohohle závodu. Méně schůzek, méně notifikací, víc ticha. Všimnete si, že vás

Když začnete jíst pomaleji, první, co většina lidí zaznamená, není menší hlad, ale ticho v hlavě. V jídelně malé kanceláře

Na kavárenské zahrádce v centru města sedí tři přátelé. Všichni kolem padesátky, před nimi cappuccino a mobil položený displejem dolů.