Autor: Tomasz Wisniewski

V kanceláři hučí klimatizace, kolega na videohovoru mluví o něco hlasitěji, než by bylo nutné, v mobilu naskakují další notifikace. […]

Na zastávce tramvaje stojí mladá žena, mobil v ruce. Palec jí automaticky sjíždí po nekonečném feedu, oči trochu skelné, mimika

Budík zazvonil o deset minut později než obvykle. Zpožděný autobus, prasklá kapsa u kabátu, v práci náhlá porada přesunutá na

Večer v paneláku. V kuchyni ještě dohasíná vůně smažené cibule, v obýváku svítí televize a na telefonu bliká posledních pár

U stolu v kuchyni sedí muž kolem čtyřicítky, před sebou prázdný hrnek od čaje a zavřený notebook. V bytě je

Navenek úsměv, uvnitř ticho. Okolí je vnímá jako oporu rodiny, jistotu v práci, přítelkyni, která nikdy „neotravuje“ svými problémy. Přesto

A právě na nich si vědci všimli zvláštního psychologického profilu. Psaní rukou se může zdát staromódní, ale výzkumy naznačují opak.

Většina lidí udělá to samé: okurky dojíst, lák vylít do dřezu, hotovo. Včera večer po tréninku jsem seděl u kamaráda

Večer v malé kavárně na rohu sedí finanční poradce, šediny ve vlasech, před sebou jen sklenici vody a obyčejný notes.

Je sobotní večer, venku se stmívá a v kuchyni to voní po pečených bramborách. Jana automaticky sahá po telefonu, aby