Autor: Tomasz Wisniewski

Na lavičce před kancelářskou budovou sedí mladá účetní. V ruce kelímek s kávou, na klíně telefon, na obličeji únava, kterou […]

Otevřené kanceláře, sluchátka na uších, blikající notifikace na monitoru a někde v rohu květina, která to už dávno vzdala. Marie

Ráno. Budík už zvonil třikrát, kafe voní na stole a vy sedíte nad čistým listem v diáři. Píšete si úkoly

Ráno je tiché, jen káva klokotá v hrnku a v chodbě šustí školní batoh. V kuchyni stojí máma, jedním okem

Budík zvoní potřetí, v hlavě zní duté „ještě pět minut“ a tělo je těžké jako beton. V noci jste spali

Ráno v open space. Káva ještě pálí v ruce, na monitoru svítí nekonečný seznam úkolů a někde mezi „odpovědět klientovi“

Budík zvoní, displej pálí do očí a v hlavě se honí jen jedna myšlenka: „Ještě pět minut…“. Ráno začíná kávou,

V podvečer v tramvaji. Většina lidí mlčky zírá do mobilů, pár unavených tváří se dívá z okna. U dveří ale

Večer, v kuchyni, dovařené těstoviny chladnou ve dřezu a na stole vibruje telefon. Notifikace skáčou jedna přes druhou: nové zprávy,

Stojíte ve frontě v supermarketu, mysl trochu prázdná, a najednou – bum. Vynoří se vzpomínka na trapas z deváté třídy,