Budík zvoní už potřetí a na nočním stolku leží sešit plný cílů. Vstávat dřív. Běhat třikrát týdně. Přestat sladké. Číst […]

Na lince v supermarketu držíte v jedné ruce košík, v druhé mobil s nákupním seznamem a v hlavě vám mezitím

Na stole studená káva, třetí toho rána. Monitor svítí, kurzor bliká v prázdném dokumentu. Hodiny ukazují 9:47 a máte pocit,

V sobotu odpoledne sedí na lavičce v parku mladá žena a bezmyšlenkovitě scrolluje telefon. Tvář stažená, rameny trochu výš, dech

V tramvaji číslo 9 stojí mladá žena, v jedné ruce kafe, v druhé mobil s otevřeným kalendářem. Prstem přejíždí po

Budík zvoní v 6:30, ale pocit, že na vás někdo právě shodil betonovou deku, je silnější než jakýkoli tón vyzvánění.

V tramvaji je nacpané úterní ráno a člověk by mohl téměř sáhnout na cizí myšlenky. Mladík v mikině sjíždí Instagram,

V open space se stmívá, monitory pořád svítí. Klávesnice cvakají unaveným rytmem, jako kdyby samy věděly, že už je čtvrtek

Budík zvoní, vy jste spali svých poctivých sedm, osm hodin… a přesto máte pocit, jako by vás přejel kamion. V

O půl třetí odpoledne sedí open space v pološeru monitorů. Klávesnice cvakají, káva je dávno studená a vzduch má zvláštní