Autor: Tomasz Wisniewski

Budík zvoní už podruhé, venku šero, telefon vibruje pod polštářem. Otevřeš oči, rychle projedeš notifikace: tři maily, dvě zprávy, jedno […]

Všechno je na svém místě, gauč je uhlazený, polštáře našlehané, svíčka hoří. Vzduch vypadá skoro jak z reklamy na aviváž.

Voda na kávu už bublá, v ruce hrnek, v hlavě seznam úkolů na celý den. Jenže místo klidného startu začíná

Talíř je prázdný už deset minut, ale ruka pořád šmátrá po skříňce s něčím malým “na zub”. V kuchyni svítí

Mobil ještě poblikává oznámeními, na stole leží otevřený notebook, v kuchyni nedopitý hrnek kávy. Všude něco, co něco chce. V

Tramvaj je plná, vzduch těžký, někdo kýchá, někdo vyřizuje maily na mobilu, někdo se jen dívá do prázdna. Mladá žena

V neděli večer, někde mezi posledním prádlem a doomscrollováním na gauči, tě to znovu napadne. „Od zítřka jedu režim.“ Budík

Co si vezmeš na sebe. Jestli odpovíš na ten e‑mail hned. Jestli půjdeš pěšky, nebo popojedeš tramvají. A někde mezi

V ložnici svítí modrý obdélník telefonu a někdo vedle vás se převalí. Z ulice dolehne vzdálené houknutí tramvaje, v hlavě

Lidé sjíždějí obrazovkami, pár unavených očí, káva v kelímku, kapky deště na kabátech. Navenek obyčejné úterý, žádná dramatická bouře, jen