Autor: Tomasz Wisniewski

V ruce mačká láhev s vodou, kouká na obrazovku mobilu a potichu si povzdychne: „Proč už nejsem normálně šťastná, jako […]

Jana jen tiše seděla, ruce na klávesnici, a cítila, jak se jí zvedá tlak v hrudi. Kolega se zeptal na

V kuchyni voněl koláč, děti koukaly na pohádku a Jana stála u dřezu s rukama v mydlinkách, i když už

„Promiň, já jsem to myslela takhle…“ vysvětluje žena v tramvaji už potřetí za sebou stejnou větu. Ruce má křečovitě sevřené,

Přichází žena kolem čtyřicítky, usměje se, odloží kabát, posadí se a během dvaceti vteřin pronese větu, kterou slyším v ordinaci

Rychlé natřepání polštáře, pár pohybů do stran, povlečení se srovná do rovné plochy. V pokoji je ještě šero, v kuchyni

Fotka kamaráda u bazénu v Thajsku. Svatební fotka bývalé spolužačky. Někdo jiný právě sdílí, že kupuje byt. On jede do

Oči pálí, v hlavě hučí, kurzor bliká jako metronom, který nezná slitování. Úkol je hotový, prezentace odeslaná, tabulka vyplněná –

Kolega vedle vás bere schody po dvou, laptop v ruce, batoh na jednom rameni, hlavu už někde v první poradě.

Teď jsou z nich pomačkané hadry, které ráno vezmete do ruky, podržíte proti světlu… a zase je vrátíte zpátky. Košile,