Autor: Tomasz Wisniewski

Ráno v tramvaji číslo devět. Na jedné straně mladík s kruhy pod očima, loktem opřený o okno, mobil v ruce, […]

Po obědě v kanceláři začíná klasický maraton únavy. Notebooky hučí, oči těžknou, někdo sahá po sušence „na vzpruhu“. Ticho přerušuje

Všechno to začalo u automatu na limonády v kancelářské kuchyňce. Ruka jede úplně sama, bez přemýšlení, mince zacinká, plechovka spadne,

Večer v malé kavárně na rohu sedí finanční poradce, šediny ve vlasech, před sebou jen sklenici vody a obyčejný notes.

Budík zazvoní, tma v pokoji, mobil už svítí upozorněními. V hlavě se rozjíždí známý film: e-maily, schůzky, děti do školy,

V kuchyňce v open space to vypadá jako běžné ráno. Káva teče proudem, někdo vtipkuje u mikrovlnky, hrníčky cinkají o

Na starém stole z masivu leží řada obyčejných bílých obálek. Na jedné je napsáno „nájem“, na druhé „děti“, na třetí

V obýváku je už ticho, děti spí, v myčce hučí poslední cyklus. Usedáte na gauč, berete do ruky telefon „jen

Budík neřve, ulice je prázdná a v bytě je ticho, které až zvoní v uších. Na nočním stolku bliká 3:27.

V bytě je ticho, jen z koupelny se ozývá známé hučení pračky. Bubnuje, ždímá, pípá. Na věšáku už skoro není