Autor: Tomasz Wisniewski

Budík zazvoní, ruka automaticky sáhne po telefonu. Ještě ani pořádně nevidíte na displej, ale prst už otevírá aplikaci se zprávami. […]

Všimnete si toho v úplné banalitě. Partner jen lehce srká čaj, dítě si poklepává tužkou o stůl, lednice v kuchyni

Na kuchyňském stole leží vějíř papírových obálek. Jedna je popsaná „nájem“, druhá „prázdniny“, třetí „rezerva, nesahat“. U rodiny Novákových v

Budík neřve, ulice je tichá, mobil leží displejem dolů. Přesto oči najednou dokořán. Tma za oknem, v ložnici jen šustění

Na pultu v kancelářské kuchyňce stojí řada barevných plechovek. Kola, tonic, limonády s příchutí léta, i když je venku leden.

V kavárně na rohu sedí muž v obyčejné košili, před sebou jen káva a starý blok. Žádný luxusní oblek, žádné

Kolega vedle vás zívá, někdo si po páté dolévá kávu, další si mnou oči zírá do monitoru, jako by sledoval

Pod povrchem ale často běží úplně jiný příběh. Mnoho dospělých nese v sobě stopy dětství, o kterém skoro nemluví. Hádek

  Tehdejší dětství formovala jiná pravidla hry, jiný rytmus dne a jiná hierarchie hodnot. A spolu s tím vznikl i

U stolu u okna sedí trojice kolegů, smějí se, přehazují si historky z práce. Jen jeden z nich mlčí. Dívá