Autor: Tomasz Wisniewski

Tramvaj je plná, všichni koukají do obrazovek. Sluchátka v uších, palce přejíždějí nekonečné feedy. Jedna žena ale jen sedí. Dívá […]

U stolu v menze sedí dva kolegové. Jeden jí oběd během sedmi minut, mezi e-maily a notifikacemi, skoro ani nezvedne

Ráno. Budík na telefonu zazvoní v 6:45 a než si uvědomíte, že jste vzhůru, už vám pod prstem naskakují notifikace.

Budík zvoní, ruka automaticky hmátne po telefonu na nočním stolku. Displej se rozsvítí dřív, než oči stihnou zaostřit. Tři notifikace

Na stole leží otevřený diář na rok 2025. Listy jsou prázdné, jen někde uprostřed osamělá poznámka „dovolená?“. Sedíte nad ním

Budík ukazuje 2:47. V pokoji je ticho, jen modré světlo mobilu ořezává tmu kolem postele. Na obrazovce nekonečný proud krátkých

Večer. Hlavní zprávy běží na pozadí, záběry z války střídají nehody a politické skandály. Jana automaticky sáhne po ovladači, přepíná

Je sobotní večer, venku se stmívá a v kuchyni to voní po pečených bramborách. Jana automaticky sahá po telefonu, aby

Najednou to není jako dřív. Kdysi jste po páteční večeři s přáteli odcházeli domů nabití energií, dnes sedíte u stolu,

V kanceláři je neobvykle ticho. Klimatizace ševelí, kurzory na monitorech blikají, ale nikdo nic nepíše. Jeden kolega se dívá z