Autor: Tomasz Wisniewski

Je devět večer a v okně naproti pořád svítí monitor. Silueta se ani nehne, jen občas zableskne modré světlo telefonu. […]

Ráno stojíte v přeplněné tramvaji, v jedné ruce mobil, v druhé kelímek s kávou, a hlavou vám běží nekonečný seznam

V noci je panelák tichý, jen v dálce projede sanitka. Na nočním stolku svítí displej, obrazovka se rozsvítí, zase zhasne,

V kanceláři to vonělo kávou a starým linoleem. Jana seděla u stejného stolu už pátým rokem, ruce psaly maily skoro

Ráno v tramvaji. Jedna ruka svírá kelímek s kávou, druhá mobil, hlava bolí už v 8:15. Žena v kostýmku vedle

V polední špičce sedím v malé kavárně u nádraží a sleduju lidi, kteří přibíhají k pultu. Jedna ruka na telefonu,

V malé kavárně v centru města sedí muž u okna. Před sebou jen zápisník, tužku a pomalu chladnoucí kávu. Venku

V obýváku ještě hučí myčka, v sousedním pokoji tikají notifikace. Na stole modré světlo z notebooku, v ruce telefon otevřený

V pátek odpoledne stojí před kávovarem dva kolegové. Jana má na stole už složené papíry s letenkami na zářijovou dovolenou,

Je pozdě večer, kuchyň je ještě plná hrnků od kávy a laptop svítí jako malé slunce. Říkáte si „už jen