Jak by vypadal svět, kde by lidé mohli měnit své fyzické tělo podle potřeby
Ráno v pražském metru. Naproti mně sedí žena v béžovém kabátu, hladí si koleno, jako by ji bolelo. Mrkne na […]
Ráno v pražském metru. Naproti mně sedí žena v béžovém kabátu, hladí si koleno, jako by ji bolelo. Mrkne na […]
Na zastávce tramvaje je nezvyklé ticho. Lidé stojí v řadě, nikdo nemá mobil, nikdo nic neříká. Místo toho se mezi
Telefon vibruje na stole, obrazovka notebooku svítí, na hodinkách vám vyskočí další upozornění. V kavárně kolem vás nikdo nemluví nahlas.
Ráno je ještě šero, na dvorku klouže mráz po autě a v kuchyni cvakne rychlovarná konvice. Jenže světla se nerozsvítí
Na rušné pražské zastávce metra stojí dvě ženy vedle sebe. První má v občance 68 let, ale tvář i tělo
Staré město je prázdné. Tam, kde byste čekali věž kostela, zůstává jen modré nebe a pár drátů. Turisté nechodí, protože
V tramvaji číslo 9 je ticho, ale na displejích kolem mě to hučí. Sleduju, jak si muž vedle bez mrknutí
Na rohu magistrály stojí starý činžák, celý očazený od výfuků. Pod ním nekonečná řada aut, nervózní troubení, přebíhající cyklista, kurýr