Autor: Tomasz Wisniewski

V tramvaji číslo 9 je dusno a ticho. Jeden muž stojí, vybitý telefon v ruce, unavený obličej po noční směně. […]

Letiště je tiché. Jen světelné tabule blikají názvy měst, která jsou najednou až směšně daleko. Vedle mě si mladý pár

V pondělní ráno v přeplněném tramvaji se všichni dívají do mobilu, ale jejich hlavy jedou úplně jiný film. Muž v

V čekárně interní ambulance je těsno. Lidé sedí v bundách, svírají papíry s výsledky a každý se dívá trochu jinam,

Večerní zprávy běží na obrazovce, grafy HDP se hladce šplhají vzhůru, žádné červené šoky, žádné propady. V kavárně vedle televize

Stojíme v tiché místnosti plné obrazovek. Žádné židle, žádné stoly, jen světlo a data, která se jako slabý déšť snášejí

Ráno v tramvaji číslo 9. Lidé kolem svírají termosky s kafem, koukají do mobilu, někteří už v saku, jiní v

Na rohu malé kavárny v centru Prahy dvě kamarádky šeptají nad cappuccinem. Jedna z nich přiznává, že si nechala „upravit“

V kavárně v centru města sedí dva lidé naproti sobě. Nejsou pár, neříkají si “miláčku”, neplánují společnou dovolenou v Toskánsku.

V zadní místnosti malé kavárny na pražském Žižkově běží na zdi projektor. Skupinka lidí sleduje grafy, kódy a otevřené databáze,