To je typické pro bipolární poruchu“: 6 znaků, které si psycholog všimne téměř hned

Jeden týden euforie a nápady, další týden ticho a prázdno.

Bipolární porucha neznamená jen „mít nálady“. Jde o psychiatrické onemocnění, které dokáže obrátit každodenní život člověka i jeho blízkých naruby.

Co vlastně znamená být bipolární

Bipolární porucha patří mezi chronické poruchy nálady. Typicky se střídají období mánie nebo hypománie s obdobími hluboké deprese. Mezi epizodami může člověk působit zcela „normálně“ a fungovat bez větších potíží.

Odborníci přitom zdůrazňují, že při správné léčbě a stabilním režimu může mnoho pacientů žít plnohodnotný život, pracovat a mít vztahy. Problém vzniká hlavně tehdy, když porucha zůstane nerozpoznaná, neléčená nebo podceňovaná okolím.

Bipolární porucha není rozmar ani povahová vada. Jde o stav, který vyžaduje léčbu, trpělivost a pochopení.

Diagnózu může stanovit pouze psychiatr. Existují však signály, kterých si klinický psycholog všimne velmi rychle a které by měly probudit zvědavost i u rodiny či partnera.

1. Neklidné noci a velké souboje se spánkem

Poruchy spánku patří mezi nejčastější a zároveň nejpodceňovanější znaky bipolární poruchy. Nejde jen o „špatné usínání“, ale o dlouhodobý vzorec.

Spánek v depresivní fázi

V depresivním období se člověk často přehrabuje v negativních myšlenkách. Vybavuje si chyby, selhání, obavy z budoucnosti. Hlava jede naplno, tělo je vyčerpané.

• dlouhé usínání, neklidná noc
• opakované probouzení bez zjevného důvodu
• brzké ranní probouzení s pocitem beznaděje

Výsledek? Ráno přichází ještě větší únava a nálada klesá ještě níž.

Spánek v manické fázi

V manické fázi člověk naopak spánek téměř nepotřebuje. Cítí obrovský příval energie, má hlavu plnou nápadů, plánů a projektů.

➡️ Jak malé vizuální zm?ny doma ovliv?ují soust?ed?ní

➡️ Pro? se cítíš zahlcený, i když objektivn? nemáš moc povinností

➡️ Tento detail v domácnosti m?že ovlivnit, jak rychle se unavíš

➡️ Lidé, kte?í si ve?er zapisují jednu v?tu, mají podle studií klidn?jší mysl

➡️ Co podle psychologie znamená pomáhat číšníkům uklízet stůl v restauraci?

➡️ Co prozradí tvar a barva listů o zdravotním stavu rostlin

➡️ Psychologie vysvětluje, proč se někteří lidé cítí provinile, i když nic neudělali špatně

➡️ Přírodní „prášek na spaní“ ze zahrady: tato nenápadná rostlina může být klíčem k návratu klidného spánku

Typické bývá, že několik dní spí jen pár hodin, a přesto tvrdí, že se cítí skvěle. Z dlouhodobého pohledu ale právě nedostatek spánku roztáčí manickou epizodu ještě rychleji a může skončit vyčerpáním i hospitalizací.

Pokud někdo střídá období „nespavých maratonů“ s dobami, kdy by prospal celý víkend, může jít o důležitou stopu.

2. Stovka nápadů, minimum dokončené práce

Bipolární člověk v manické fázi snadno přetéká nápady. Rozjedná tři kurzy, čtyři projekty, pět plánů na podnikání, ale máloco dotáhne.

Psychologové často vidí shodný scénář: obrovské nadšení, rychlý start, pak chaos, zahlcení a náhlé vyčerpání. V depresivní fázi člověk na stejné projekty hledí s odporem nebo pocitem selhání a viní se, že „opět nic nedokončil“.

• stále nové projekty a změny směřování
• rozházené úkoly, otevřené desítky záložek, rozpracované sešity
• krátké období intenzivní aktivity, potom prudký pád

Okolí může takového člověka vnímat jako „nespolehlivého“ nebo „líného“. Ve skutečnosti však jeho mozek osciluje mezi extrémní aktivitou a hlubokým vyčerpáním.

3. Skákání z tématu na téma při každém rozhovoru

V manické fázi se řeč zrychluje, myšlenky přeskakují, spojení mezi nimi je pro ostatní těžko sledovatelné. Rozhovor se snadno změní v monolog, kde si druhý sotva přijde na slovo.

Dotyčný skáče z jedné myšlenky na druhou, nedokončuje věty, otevírá nová témata dřív, než předchozí stihne uzavřít. Pro blízké to bývá vyčerpávající a někdy i zneklidňující.

Rychlá řeč, „přeskakování“ a potřeba mluvit bez přestávky patří mezi znaky, které si zkušený odborník všimne během pár minut.

Další detail: mizí filtry. Člověk říká nahlas to, co ostatní jen pomyslí. Sdílí intimní detaily, osobní finance nebo citlivé informace v situacích, kde se to vůbec nehodí, a může si tak narušit vztahy i pracovní reputaci.

4. Od extrémní stydlivosti k nečekané společenskosti

Mnoho pacientů popisuje, že za „normálních“ okolností jsou spíš uzavření, opatrní, možná trochu plaší. Jakmile se rozjede mánie, jako by otočili vypínač.

Najednou chodí na večírky, seznamují se s cizími lidmi, organizují akce, píší zprávy lidem, na které by si jindy netroufli. Získají pověst „duše společnosti“, ačkoli se v klidové fázi cítí úplně jinak.

• prudké rozdíly v sociálním chování během krátké doby
• náhlá odvaha a riskantní rozhodnutí v kontaktech s lidmi
• po odeznění mánie stud, vina a potřeba se stáhnout

Pro okolí může být těžké tyto extrémy chápat. Partner neví, zda má vedle sebe spíš rezervovaného introverta, nebo nespoutaného extroverta. Ve skutečnosti jde o dvě tváře jedné poruchy nálady.

5. Flirt s nebezpečím: od rychlé jízdy po rizikový sex

V manické fázi obvykle klesá sebekontrola i vnímání rizik. Člověk se cítí neporazitelný. Má dojem, že se mu nemůže nic stát, a podle toho se i chová.

Typické situace, kterých si psycholog i rodina často všimnou:

• bezohledná jízda autem ve vysoké rychlosti
• hazardní hraní s vysokými částkami
• rizikové sexuální chování, časté střídání partnerů bez ochrany
• nebezpečné „výzvy“ typu lezení po římsách, riskantní sporty bez přípravy

Impulzivita a pocit nezranitelnosti mohou vést k vážným úrazům, zadlužení, právním problémům i poškození vztahů.

Takové chování se nevyplácí ani psychicky. Jakmile mánie ustoupí, přichází stud, vina a strach z následků. Tyto emoce mohou deprese ještě prohloubit.

6. Těžká sebekritika a pocit, že „jsem přítěž“

V depresivní epizodě se nálada propadá. Člověk ztrácí víru ve vlastní hodnotu a vidí jen své chyby. V hlavě se mu ozývají věty typu „jsem neschopný“, „nic nedokážu“, „jen všechny zatěžuji“.

Nevnímá své předchozí úspěchy, vidí jen selhání, rozbité vztahy či nedokončené projekty. Přestává se ozývat přátelům, vyhýbá se rodině, zanedbává práci nebo školu.

Statistiky ukazují, že bipolární porucha patří mezi diagnózy s vysokým rizikem sebevraždy. Velká část pacientů někdy během života podnikne pokus o sebevraždu a část z nich zemře. Proto psychologové berou výroky typu „už to nemá cenu“ nebo „bezemě vám bude lépe“ velmi vážně.

Každá zmínka o sebevraždě, i pronesená „jen tak“, si zaslouží reakci a odbornou pomoc.

Jak reagovat, když se v těchto bodech poznáváte

Mnoho lidí se v některých z popsaných znaků částečně pozná. Je rozdíl mít období „nahoru a dolů“ a žít s plně rozvinutou bipolární poruchou. Rozhoduje intenzita, délka trvání a dopad na práci, vztahy a zdraví.

Rozumný postup bývá následující:

• svěřit se někomu blízkému a popsat konkrétní epizody
• zaznamenávat si výkyvy nálady, spánku a energie do jednoduchého deníku
• objednat se k psychiatrovi nebo klinickému psychologovi na podrobné vyšetření

Často pomůže, když na první konzultaci přijde i někdo z rodiny. Umí připomenout situace, které si člověk sám nepamatuje nebo je vnímá zkresleně, hlavně z manických epizod.

Další souvislosti, které se vyplatí znát

Bipolární porucha často kráčí ruku v ruce s dalšími potížemi – úzkostmi, závislostmi na alkoholu či drogách, poruchami příjmu potravy nebo poruchami osobnosti. Ty mohou maskovat základní problém a ztížit diagnózu.

Zajímavý nástroj představují také takzvané „plány včasného varování“. Pacient spolu s terapeutem sepíše seznam prvních příznaků blížící se mánie či deprese: kratší spánek, zvýšené utrácení, větší podrážděnost, specifické myšlenky. Jakmile si jich on sám nebo rodina všimne, lze rychle upravit léčbu nebo režim a předejít plné epizodě.

Dlouhodobě dává smysl sledovat i ochranné faktory – pravidelný režim spánku, umírněnou konzumaci alkoholu, zvládání stresu, podporující vztahy a psychoterapii zaměřenou na práci s impulzivitou a sebehodnotou. Právě kombinace léků, terapie a stabilního denního rytmu bývá pro mnoho lidí s bipolární poruchou klíčem k tomu, aby nepřevládaly extrémy, ale spíš klidnější rozmezí mezi nimi.